Vývoj obce Kostomlaty nad Labem

 

Kostomlaty nad Labem (okr. Nymburk) leží asi 6 km západně od Nymburka v nadmořské

výšce 184 m, při železniční trati vedoucí z Prahy směrem do Nymburka. Přes Kostomlaty prochází

silnice č. 311 z Nymburka do Lysé nad Labem. Obcí protéká Farský potok, jenž se vlévá do nedalekého Labe.

V roce 1850 nesla obec oficiální název Kostomlaty, v letech 1880-1890 se název změnil na

Velké Kostomlaty. Poté se označení obce vrátilo k původnímu názvu Kostomlaty, jenž se po roce

1961 změnil na Kostomlaty nad Labem.

Původ jména Kostomlaty není zcela jasný. Existuje několik teorií jeho vzniku a jednou

z nich je, že jde o pojmenování vesnice lidí, kteří drtili mlatem kosti jako surovinu pro výrobu mýdla.

Napovídal by tomu i druhý název, který Kostomlaty v nejstarších zprávách provází, tedy Mydlovary.

V této polabské oblasti je doloženo dávné osídlení. S nejstarší historií Kostomlat souvisí

hrad Mydlovar, jehož pozůstatky se zachovaly poblíž Šnepova, vzdáleného asi 2 km západně od

Kostomlat. Hrad byl situován na vyvýšenině na pravém břehu Labe, příhodně obklopen jeho

slepými rameny a mokřinami. Vznikl snad na místě staršího objektu, možná právě poblíž původní

vesnice Mydlovary, po níž mohl být pojmenován. Jelikož je doba vzniku hradu datována až kolem

roku 1280, lze se domnívat, že prvotní sídlo kostomlatských pánů mohlo být původně v

jinélokalitě, např. v místě dnešního hřbitova, fary nebo farské zahrady v Kostomlatech. Svědčí pro to

nálezy zbytků mohutných zdí a příkopu, které zaznamenal místní kronikář.

První písemná zmínka o Kostomlatech pochází z roku 1223 a zmiňuje Sezemu z Kostomlat.

Jméno Sezemy z Kostomlat se objevuje znovu vroce 1252, ale není jisté, zda se jedná o totožnou

osobu. Na pečeti z osmdesátých let 13. století, která je přisuzována právě Sezemovi, se objevuje

žebřík, podobný erbovnímu znamení pánů z Choustníka, což zavádí k úvahám o možné spřízněnosti

s tímto rodem. V roce 1284 byl mezi těmi, kteří přísahali věrnost králi Václavovi II., i Mutina z Kostomlat.

Perchta, dcera Sezemy z Kostomlat, darovala roku 1346 hrad Mydlovar svému synovi Půtovi

z Častolovic. V roce 1402 koupil Kostomlaty Petr z Vartenberka a zKosti. Dalším majitelem

Kostomlat byl Petrův zeť Jan zKunštátu, manžel jeho dcery Elišky, který v roce 1407 potvrdil ke

kostomlatskému kostelu nového faráře. Po roce 1409 přešly Kostomlaty na Žofku, vdovu po Petrovi

z Vartenberka, a její vnučku Škonku, dceru Jana z Kunštátu. V roce 1414 je vlastnil Jindřich

z Elsterberka. Poté Kostomlaty koupil Jan Puška zKunštátu. Jeho synovec Hynek Boček

z Kunštátu a z Poděbrad v roce 1425 dobyl hrad Mydlovar, Jana Pušku zajal a ten zemřel ve vězení.

Hrad Mydlovar a okolí pak ovládali páni z Poděbrad.

V roce 1437 se hrad „Kostomlat alias Mydlowar“ stal odúmrtí a císař Zikmund jej dal

Mikuláši Zajíci z Házmburka (1413 je uveden jako manžel Škonky), proti čemuž protestovala

vdova po Janu Puškovi Eliška z Veselé. Přes nároky obou stran zůstaly však Kostomlaty v držení pánů z Poděbrad. Hynek je přenechal svému synovci Jiřímu z Poděbrad, po němž v roce 1472 zdědil Poděbrady a Kostomlaty Jindřich mladší jinak Hynek, kníže Münstrberský, který odkázal 1492 hrad a ves Kostomlaty svému synu Bedřichovi a své manželce Kateřině Vojtkové ze Strážnice a ze Štítar. Kateřina v roce 1493 prodala hrad Kostomlaty Vladislavovi II.

V roce 1495 získal hrad a ves Kostomlaty od krále Vladislava dědičně Jan ze Šelenberka. V

roce 1509 vlastnil Kostomlaty Bedřich z Donína. Po jeho smrti přešly Kostomlaty na jeho syna,

jehož majetek byl však v roce 1547 zkonfiskován, Kostomlaty byly připojeny k lyskému komornímu panství. Hrad Mydlovar byl v polovině 16. století uváděn již jako pustý. Ferdinand III. Habsburský daroval své panství, jehož součástí byly i Kostomlaty, v roce 1647 Janu Šporkovi. Roku 1679 zdědil panství František Antonín Špork. Roku 1722 prodal panství Františku Josefu Černínovi z Chudenic, pak ho ale koupil v roce 1738 zpět. Po Františku Antonínu Šporkovi jej zdědila jeho dcera Anna Kateřina, manželka Františka Karla ze Sweérts-Reistu.

Vroce 1851 se panství stává majetkem kněžny Stefanie z Rohanů, která v roce 1869

v Kostomlatech nechala místo zrušeného lihovaru postavit cukrovar. V roce 1904 panství koupil

Ferdinand Kinský.

Nejstarší obecní pamětní kniha měla být vedena již roku 1782, alespoň to tvrdí první z

kronikářů, který z ní údajně nejstarší zprávy převzal v roce 1838 do nové knihy. Podle rukopisu jde

o Jana Mejzra, jenž je autorem další dochované pamětní knihy, kterou zřejmě vedl spíše pro svou

osobní potřebu. Je psána od roku 1883, obsahuje však starší zprávy (nejstarší k roku 1782). Kniha

končí rokem 1905. Dále je součástí fondu Pamětní kniha obce Kostomlat I., která nás informuje o

dění v obci v letech 1928-1937. Pro roky 1910 - 1937 se dochoval také koncept pamětní knihy.

Škola v Kostomlatech byla pravděpodobně založena již na konci 17. století. Přiškoleny byly

Doubrava, Drahelice, Šnepov, Kamenné Zboží, Kostomlátky, Lány, Hronětice, Šibice, Vápensko.

Žáci z Drahelic, Kostomlátek, Hronětic, Kamenného Zboží později přešli do jiných, nově vzniklých

škol. Školu spravovala místní školní rada, která se obvykle skládala ze členů kostomlatského

obecního zastupitelstva. V roce 1898 byla v Kostomlatech postavena nová školní budova pro další dvě třídy a zároveň byla opravena stará školní budova.

Kostel sv. Bartoloměje v Kostomlatech je poprvé připomínán v pramenech ve 14. století. Po zboření původního kostela byl nový postaven v letech 1775-1778. Z roku 1778 pochází i kostelnízvonice.

Kostomlatská farnost byla od 16. do počátku 18. století řízena z Nymburka nebo Lysé nad

Labem. Její samostatnost obnovila ve třicátých letech 18. století Anna Kateřina Sweértsová, rozená

Šporková. Ke kostomlatské faře mimo Kostomlat patřily dále Hronětice, Kostomlátky, Lány,

Rozkoš, Vápensko, Kamenné Zboží, Šnepov. V roce 1813 byl dostaven a začal se využívat nynější hřbitov.

Kostomlaty roku 1901 měly 106 domů a 741 obyvatel. V této době se většina obyvatel věnovala zemědělství nebo dělnické profesi.

Roku 1870 se začalo s vyměřováním železniční tratě od Nymburka přes Kostomlaty do

Prahy. V roce 1872 byla v Kostomlatech postavena železniční stanice a v roce 1875 byla zřízena

pošta. Rozšířila se i silniční síť. V roce 1938 se začala stavět silnice z Kostomlat k přívozu přes Labe u Hradištka.

V roce 1924 řešilo obecní zastupitelstvo otázku elektrifikace obce, k čemuž byla ustanovena elektrárenská komise. V roce 1926 byla na elektrárnu v Kolíně, tehdejší Elektrárenský

svaz středočeských okresů spol. s r.o., v Kolíně, směřována žádost o připojení. Elektrifikace byla

obce přislíbena na začátek následujícího roku. Elektrická síť byla v Kostomlatech zprovozněna

v prosinci 1928.

Přestože Kostomlaty nikdy nebyly městem ani městysem, zdejší řemeslníci měli v 18. století

vlastní cech krejčích, tkalců, kovářů, kolářů, ševců, tesařů a bednářů.

Obyvatelé Kostomlat působili v Divadelním spolku Tyl, Hospodářském sdružení

československých křesťanských zemědělců pro Kostomlaty a Hronětice a jejich okolí,

Hospodářsko-čtenářské besedě, Sboru dobrovolných hasičů, Sdružení katolických rodičů a přátel

křesťanské výchovy, Spořitelním a záložním spolku pro Kostomlaty. V srpnu 1925 byla v

Kostomlatech založena Tělovýchovná jednota Sokol. V roce 1926 zde byla postavena sokolovna,

která byla využívaná nejen k veřejnému cvičení, ale také jako biograf.

Vývoj a dějiny obecního úřadu Kostomlaty nad Labem

Obec spravoval původně rychtář spolu s konšely. Mezi lety 1823-1843 byl kostomlatským

rychtářem Václav Krupička. Po něm byl rychtářem Jan Brynych a pak Jan Šafr.

Podle zákona č. 170/1849 ze 17. 3. 1849 zanikl vrchnostenský systém a Kostomlaty se staly

samostatnou obcí s volenými zástupci.

Od roku 1850 byly Kostomlaty součástí nymburského politického a soudního okresu, v

letech 1868-1936 náležely do poděbradského politického a nymburského soudního okresu a v letech

1936-1949 byly opět v nymburském politickém i soudním okrese. Nově zvolené obecní

zastupitelstvo zvolilo starostu, stal se jím dosavadní rychtář Jan Šafr. Společně se starostou byli

voleni radní a náměstek. Počet členů zastupitelstva i rady se průběžně měnil.

V roce 1866 mělo kostomlatské zastupitelstvo dvanáct členů a dva radní, v roce 1927 členů

třináct a tři radní a v roce 1931 mělo členů osmnáct, radní čtyři. Zápisy ze schůzí obecního

zastupitelstva se dochovaly od roku 1871. Několik starších zápisů obsahuje kniha obecních register

(1821-1883). Zastupitelstvo se scházelo k jednání v místnostech hostince nebo v budově školy.

V Kostomlatech fungovaly elektrárenská, finanční, honební, hospodářská, chudinská,

očkovací, sociální, stavební, policejně zdravotní, zemědělská komise a komise pro potírání slintavky a kulhavky.

Na konci II. světové války vznikl v Kostomlatech revoluční národní výbor, za jehož

předsedu se prohlásil 5. 5. 1945 Jaroslav Baier st., ten se stal také prvním předsedou Místního

národního výboru Kostomlaty, který vznikl na základě vládního nařízení č. 4/1945 Sb., aby přebral pravomoci Obecního úřadu Kostomlaty.

Starostové obce Kostomlaty

1850-1860 (?) Jan Šafr

(?) 1861-1867 Josef Brynych

1867-1881 Josef Šafr

1881-1901 Josef Procházka

1901-1905 Alois Židlický

1906-1919 Antonín Fidler

1919-1924 František Škopek

1924-1925 Alois Kadeřábek

1925-1927 Josef Mejzr

1927-1944 (?) Václav Dobiáš